Translation:B powerplant txt/cs
Dokumentace -- Elektrárna
STUPEŇ UTAJENÍ: ČERNÁ
PHALANX -- Jednotka pro boj s mimozemšťany
Zpráva o zařízení, prověření Sigma -- pouze pro velitele
Zaznamenáno: 16. března 2084
Kým: Velitel Paul Navarre, VaV: Technické oddělení, PHALANX, Velení atlantických operací
Přehled
PHALANX měl problémy s výrobou dostatečného množství energie pro pokrytí jeho potřeb již od svého prvopočátku v roce 1955. Staré základny byly nuceny nepřetržitě čerpat elektřinu z velkých nevyzařujících zdrojů (jako hydroelektrické přehradní nádrže) prostřednictvím mnohakilometrového vedení. Byly zcela závislé na vnějších zdrojích energie a v případě pádu sítě byly zcela paralyzovány. Až s využitím ruské jaderné revoluce byla umožněna plná autonomie našich podzemních základen v zásobování elektřinou, obzvláště po aplikaci vysokoenergetických výzkumů.
Zařízení, které jsme vybrali je německý reaktor HEFR (High-Energy Fission Reactor -- vysokoenergetický štěpný reaktor), velmi efektivní energetický zesilovač. Je to podkritický reaktor, reaktor který provádí štěpení bez dosažení trvalé řetězové reakce. Namísto toho využívá vnější zdroj neutronů -- v tomto případě částicový urychlovač -- ke stimulaci reakce. Tato metoda uvolňuje dost energie k udržení částicového urychlovače v chodu, stejně jako energetický přebytek, který je převeden k napájení zbytku základny.
HEFR využívá raději thorium než uran a většina jeho odpadních produktů se přirozeně rozloží na radioativní úroveň uhelného popela za pouhých 500 let. Pro srovnání, poločas rozpadu izotopů nejčastěji používaných v nukleárních zbraních a starých reaktorech je 24 110 let u plutonia (Pu-239) a 700 milionů let v případě uranu (U-235). Odpadní produkt s krátkou dobou životnosti je obzvláště snadno uložen v integrovaném zařízení postprocesoru. Po plném průchodu tímto zařízením se odpadní produkty reaktoru rozkládají pouze několik týdnů na radioaktivní úroveň bezpečnou pro člověka.
V našem řešení jsou jádro reaktoru a provozní zařízení postaveny uvnitř speciálního pláště, který je umístěn mnohem hlouběji, než zbytek základny. Pouze chladící zásobníky a servisní vstupy trčí nad úroveň základny. To chrání proti pravděpodobnému ikdyž nepatrnému nebezpečí roztavení v případě, že bude zcela nefunkční chlazení jádra.
Přiznávám, zkopíroval jsem polovinu specifik doslovně z rozmanitých instrukcí, které jsem přečetl -- jaderná fyzika není zrovna můj obor -- nicméně rozuměl jsem statistikám velmi dobře. Produkce výkonu jedné elektrárny je dostatečná k plnému pokrytí potřeb standardní základny. Pokud je základna vybavena mnoha vysoce energetickými stavbami - jako například laboratořemi - může být potřebná další elektrárna, ale bude vyžadováno následující zvýšení obrany a bezpečnosti základny kvůli vhodné ochraně. Můžeme jednoduše a bezpečně uskladnit dostatek paliva na místě po desetiletí nepřetržitých operací. Chráněný zásobník je instalován s každým reaktorem a může být v případě potřeby doplněn.
Taktická doporučení
Každá základna potřebuje nejméně jednu elektrárnu. Bez elektrárny nebude pracovat mnoho zařízení -- včetně řídícího střediska. Základny s mimořádně vysokou spotřebou energie mohou vyžadovat dvě nebo více kvůli udržení činnosti našich vysokoenergetických provozů.
Obranná strategie naší základny by měla věnovat obzvláštní pozornost obraně elektrárny. Poškození chladících nádrží může být fatální; pokud ztratíme příliš mnoho chladícího média, roztavení bude velmi těžké zabránit. Můžeme zvážit odstavení reaktoru v případě očekávaného útoku, nicméně zabere hodně času jej opět zase nastartovat a v této době nebudeme schopni používat žádné energeticky náročné vybavení. Zařízení jako radar, laboratorní vybavení, stejně jako hangárové výtahy.
Dodatky
Žádné